Věci ze šuplíku

Co žije. To je slabej výraz.

Cloumá to postýlkou.

Řve to jako tur.

Vzteky.

Že zahodil dudlíka a že v tutéž vteřinu neaportujeme.

Dneska na Okoři

- otrhal mámě všechny žlutý kytky na zahradě

- rozmatlal lentilky, ponechaný na slunci, po sobě, nás i okolí

- vyseděl ve skalce ďůlek, jako když tam někdo dva dny číhal na vysokou

- povídal si v marťanský řeči se sádrovým trpaslíkem

- počmáral mámě lavičku voskovkama

- po obědě se probudil dřív než já, přelezl mě a hrabal v kamnech

- na procházce se polaskal s každou pampeliškou a pak ji urval a hodil za sebe

- nechtěl jít k potoku

- zahučel po kotníky do potoka

- nechtěl jít od potoka

- cestou domů se nám posral

- po vykoupání se nám hned posral znova, tedy celkem dvakrát

- roztrhal životopis J.V. Stalina

- vyházel z knihovny knihy

A hlavě, hlavně mi otevřel noťas a z klávesnice mi uloupnul písmeno N!!!!!!! Takže se mi pěkně blbě píše.

A jdu na něj, protože už tam zase hrozně řve.

....................

....................

....................

Shora uvedenou číslovku opravuju na třikrát.

Už usnul.

Ty očíčka...

Ty zaťatý pěstičky...

Je ... sladkej.

Jako budou ty fíky, co nám konečně rostou, a o kterých vám napíšu někdy příště.

Tak hezkou neděli!