aneb Krátká reportáž zahradníkova
Na Smícháči mrzne až praští, dneska dopolko tu bylo -9. Což je pro mě, mimochodem, téměř osobní tragédie.
Já vůbec nechápu lidi, co milujou zimu a sníh.
A už vůbec nechápu, že na hory, jako na nějakou lyžovačku nebo bobovačku, vyráží někdo dobrovolně!
Vedro už teda taky nemusím, s přibývajícím věkem ubývá míst, kam chodívala pro vodůůů (lalalááá
), ale zima je zima.
Neznám nic odpornějšího.
Tam, kde bydlíme, což je tak patnáct minut odsud, je vždycky, ale vždycky ještě o dva stupně chladněji, takže dneska nějakých -11.
Mráz, že i ptáci radši choděj pěšky 
No, a už se blížím k tomu, co vám chci sdělit a ukázat.
A to je, že přes tuhle nepřízeň počasí se náš citróníček rozhodl vyvést mladé.
Nejdřív jsem si všimla jenom jedný bobulky, poupátka, a to bylo todlecto:

Teprve později se objevilo ještě víc menších bobulek.
A dneska ráno hulahooop:

To koukáte, že?! To závidíte, co?!
Soused už se lísal, že prej přinese lísky, až se bude sklízet.
Tovižejo, nasrat.
Všechny si se Zuzkou vymačkáme do čaje, kdybychom měly mít ty xichty protažený až do léta.
Akorát tomuhlectomu (viz níže) dáme. Aby měl vitamínky.

Tak zatím ahoj.
A ať vám taky rostou a nejste závislí na tom, co sem kdo doveze přes půlku zeměkoule za šmejdy, notabene předražený, notabene s dioxinama.