Věci ze šuplíku

Nosným motivem by byla -jak jinak- jedlička. Nádherně zelená, ...

...z kartáčů na lahve v Číně vyrobená (leč po staročesku ozdobená, včetně Betléma a takovejch těch pičičárniček).

A spoustu dárečků vedle oné jedličky.

A na hromádce toho všeho trůní dvě velký černý kočky a jejich brácha, malej černej kapesní pes.

Zkrátka Vánoce pod psa a pro kočky.

Jinak jsem teda dárky kupovala, jak je mým dobrým zvykem, na úplně poslední chvíli, a bylo mi v těch obchodech takový vedro, že mi normálně kapal pot z rukávů zimní bundy, jo, to je tragédie.

Zuzka si z knih sama vybrala nějakou zase o horách, to ona ráda. Jmenuje se to Anapurna, a v podtitulu to má cosi o padesáti tragických smrtelných letech či co.

Tak jsem jí tam vepsala:

Kam se mi to utíkáš, to Ti to nestačilo doma? Muhehehe, to je vtip.

A říkala Zuzka, já to letos neviděla, že před teskáčem na Smíchově zase prodávali kapry, a že vedle kapřího stánku stáli ochránci přírody a na melodii Sláva už je sníh hromadně zpívali Sláva teče kref, další kapr zdech...

Je mi těch kapříků líto, fakt by to vraždění mohlo probíhat humánněji, když už to musí být.

A když už jsem u těch zvířat, tak vás z celého srdce prosím (což už je asi pozdě, žejo):

Klidně ty haranty zahrňte hračkama od hlav po paty, dejte jim, o co si napíšou, přineste jim modrý z nebe, jen jim, prosimvás, nedávejte jako dárek živý zvíře.

Já to pak sbírám venku, já to krmím, já do toho investuju, já nad tím brečím, a už mě to fakt sere.

Tak ... šťastný a veselý!!!