Věci ze šuplíku

Milej Ježíšku, tak ještě jednou, protože minule to za moc nestálo, že?

Ale – nediv se. Byla jsem rozzuřená na maximum a jenom díky tomu, žes to byl Ty, jsem se ještě držela zpátky a nebyla vulgární jako to někdy umím, když mě někdo nasere.

Chceš říct, co mě tak vydeptalo?

Byl mi upírán přístup k léčbě a k literatuře!!!!!!

Hnus, že?

Už se nedivíš.

Taky bys byl naštvanej, žejo.

Tak vidíš.

Šla jsem totiž večer spát, rozsvítila jsem si lampičku a na noční stolek položila hrnek s horkým čajem, protože mám ty čelní dutiny ucpaný už druhej měsíc, tak se to snažím rozchodit.

Je jasný, že když je ten čaj horkej, tak ho nebudu pít vleže, a ještě potmě, žejo.

Tak jsem si, než ho vypiju, na tu postel sedla, usrkla, otevřela knihu a začetla se.

To se ale nelíbilo Zuzce a zhruba za každým třetím přečteným řádkem se mě zeptala, jestli už mám dočteno.

Tak jsem si řekla Polibmišos, sobče! a Zejtrasestěhujudovobejvákukdybychchcípnoutměla! a zhasla jsem.

Co na tom, že jsem pak dvě hodiny čuměla do stropu a přemýšlela o smrti, žejo, hlavně že vedle mě to tiše a pravidelně odchrupovalo.

Přišlo mi to líto; když ona onemocní, tak leží, čte si, popíjí čajíčky (který jí nosím, prosím!) a prokládá to DVD s Burianem nebo Kulovým bleskem. A já se taky neposeru.

Tak jsem s ní ráno přestala mluvit.

Radši to, než aby mi z huby padaly nadávky, který se mi tam draly.

Vzhledem k tomu, že jindy namluvíme tuny a tuny slov, musím konstatovat, že to skoro dvoudenní mlčení bylo hrozný.

Ale já ho potřebovala, potřebovala jsem si srovnat a utřídit myšlenky.

Očekávala jsem potom, že aspoň můj spratek, kterej má ke knížkám hodně blízko, bude mít pochopení. Ale řekla mi, že ať se nedivím, že jsem porušila Zuzčinu auru. Cosi jako – nevotravuj slušný lidi!

Takže jsem z toho furt ještě dost rozpačitá a ať si nemyslej, že mají vyhráno, ohohóó, to prrrr!

Ale jelikož se Vánoce kvapem blíží, tak navrhuju příměří, jo?

Protože toho mošusovýho volejíčku bych se nerada vzdávala.

Jinak mi nic nosit nemusíš, kosmetiku, co potřebuju, si koupím radši sama, Ty bys to určitě zkonil, a v mým věku už není jedno, co si na ten xicht napajcuju.

A jestli bych si mohla přát ještě něco imaginárního, tak si teda přeju, jestli bys mohl ze svých kostelů vyhnat všechny ty profláklý politiky, co tam jdou zpívat, aby tím údajně dělali charitu. To mě vytáčí. A uráží.

Jo, a kdyžtak ten světovej mír.

Díky, máš to u mě.