Věci ze šuplíku

Tak jen takový drobný shrnutí:

Spoustu lidí jsem potěšila a těším jen tím, že jsem, a mě upřímně těší, že jsou v mým fanklubu.

Spoustu lidí jsem pro změnu nasrala, a nikdy mi neodpustěj, že jsem.

Je to takovej bludnej kruh, ten život.

Mám před sebou tu operaci, o níž už jsem zde psala.

Pokud dobře dopadne, budu mít krásný plochý břicho a tak vůbec, žejo, a budu chodit a kroutit prdelí, a najust jo!, když panstvo promine, a budu nosit takový různý kurví trička na tělo; což je ale mimochodem všechno děsně povrchní; bude mi stačit, když se v pohodě a pohodlně vyspím na zadním sedadle našeho pežota 307 brejk, kamžto se nyní pořádně nevejdu, jak jsem před pár dny zjistila, když jsem si chtěla u Ruzyně schrupnout, zatímco Zuzka s mojí mámou vyhlížely přistávající letadla (Zuzky úchylky, pokud to nevíte, jsou letadla, hory, horolezectví, sněhový vánice a tak).

Pokud dopadne blbě, ta operace, tak holt selaví. Přičemž blbě jak pro koho, že. Když se neprobudím, tak to se nedá svítit.

No a když se probudím s tím, že nebudu vědět kdo jsem, kdo je prezidentem v USA a jak zní Pythagorova věta, tak to až zase taky blbý nemusí bejt, protože Pythagorovu větu jsem nechápala ani na vrcholu svý inteligence a jasnozřivosti a už v tom nebudu na starý kolena šťourat, a protože mám Zuzku a vím, že ta by mi ty kapající sliny utřela, přikryla by mě plédem a odvezla do parku, kde by mi četla pasáže z našich oblíbených knih.

Čímž vším ale okecávám něco úplně jinýho: Chtěla jsem vás původně jen pozdravit po delší odmlce, vyjádřit Mirce obdiv nad tím, že se drží, a sdělit světu (a svému obezitologovi), že jsem kráva, protože mám omezovat tuky a cukry, jinak se operace posune, a já dneska hřeším – piju colu a taky kafe se smetanou.

Jo, a stran tý (výborný, brazilský ) kávy:

Zuzka včera hrabala v několik let neprozkoumaných zákoutích naší pseudovychytaný pseudorustikální kuchyňský linky a našla džezvu a dva miniaturní šálečky na kávu. Tak si dávám k narozkám předsevzetí, že končím s překapáváním a smetanou. Je nízkotučná a je celkem na hovno, ale furt je to aspoň iluze smetany. Přesto – konec.

To bychom měli.

A ad překapávání:

Se mi rozbil překapávač. Takže jsem si chtěla překapávat provizorně přes papírovej filtr, ale Zuzka prostě nebyla schopna mi ty filtry obstarat. Tedy jsem používala bílý ubrousky. Pak barevný. Pak se mi osvědčil, když kávoví gurmáni prominou, obyčejnej toaletní papír.

A dneska ráno, víte, dneska ráno jsem si překapávala kávu přes upgradovanej toaletní papír  – s obrázkama kopretin a vůní posečený louky.

Což mi právě připomnělo, že bych si mohla trošku zablogovat, napsat vám, co je novýho, a popřát vám krásný léto ... s vůní posečený louky.