Věci ze šuplíku

Fakt.

Mám novej malinkej prášeček, tabletku jak z prdu kuličku, a ten nejspíš způsobuje, že už nejsem to, co jsem bejvala.

Tedy – rozuměj: pohotová, bystrá, vtipná, kamuflovaně inteligentní (blbá s pečlivě naučenejma frázema) atd., atd.

Můj tlak se totiž změnil z omdlívacích 90/60 na infarktových 160/100. Sice doufám, že je to dočasný, páč jsem se ten den rozzuřila, tak mi prostě vylít, ale doktorka mi dala prášky. Jmenujou se od T a jelikož si nikdy nemůžeme vzpomenout, tak Zuzka jim říká taxído a já toxínum.

Ráno beru teda ke dvěma kreténkům ještě jedno toxínum.

A nevím, jestli to mám svádět na něj, a nebo na hnusnej, lezavej podzim, ale spím.

Spím téměř pořád.

V sobotu jsem vstávala ve 13:30 a za dvě tři hoďky jsem zase našrot a musím zalehnout.

Včera jsem zalehla v práci, kolem oběda, a vzbudila mě Zuzu v 17:55, tedy před odchodem domů. Tam lehnu a pokračuju v krasojízdě.

Á propós, kdo by záviděl, že v práci chrním, upřesním to:

Pracuju doma. Do práce jezdím sice denně, ale pouze jako garde, jo, takže si můžu dovolit zalehnout, tak prosím nezávidět, není co 

Takže doufám, lidi, že jsem popisem svý spavý nemoci zdárně a úspěšně okecala to, že zanedbávám všechny milý lidi, který mám napsaný tady vpravo na seznamu, a nejen je.

Ač se zdá, že když mlčím jako ryba a skoro ani neodpovídám na pozdravy, že vás mám na háku, není tomu tak!!!!

Myslím na vás kudy chodím.

(Tímto se omlouvám i Jenijce, zuzi, Kypřance atd., že jim asi dlužím maila )

A teď zase něco ze života hmyzu:

Ráno jsme se Zuzu (a zviřátkama) koukaly z okna, jak pod našima vysazujou dělníci lípy.

Zuzka hned zanotovala tu, co asi celá naše generace zná od Vondrajdy

.....

Lipovou ááálejííííí,

voňavou ááálejíííí....

a já se přidala

...

chodívá dívka, když sama zůstane,

když někdo zkláááme jíííí...

Až jsme došly k místu prstýnek s kamejí, s běloučkou kamejííííí...

Vyprávěla jsem Zuzce, jak jsem asi do vosumnácti nevěděla, co to je kamej, takže jsem si ten prstýnek představovala jako nějakou motaninu ze slámy, prostě z těch...ehm...slámovejch kamejí, jako takovej prostinkej prstýnek z lásky, tudíž jsem zpívala Prstýnek z kamejí

A ona zrovna tak; že prý se pravdu dozvěděla taky až v dospělým věku, když její sestřenka dostala k narozeninám prsten a babky po Jinonicích jí říkaly: Safraporte, ty máš ale krásnou kámej!

Tak taklenc to je.

Člověk kolikrát dojde poznání až když už mu to je na hovno, že?

No nic, národe, jdu si lehnout (chachááá, to je novinka!!) a pokud neusnu, jakože neusnu, budu si číst Třikrát hlavní viník náhoda, páč už jinak nemám co.

Přeju krásnej a úspěšnej pátek.

A panebožíčku, kdyby mohlo přestat chcát a foukat, byla bych Ti velice povděčná, protože mě dost sere, když mi pes lítá jako papírovej drak a pak kadí doma pod piáno, a když se mi vítr snaží urvat cigáro od huby...

Tak už fakt čau, jo...

čau...

čaukííííís....