Věci ze šuplíku

Jo, ale všude okolo, jen ne u nás.

U nás mrtvo.

Akorát, esik jsem to ještě nepsala, tak máme se Zuzu novou televizi, takovou asimetrickou krávu zvanou LCD (a mně uniká smysl, když ta stará hrála dobře a když na televizi stejně nekoukáme).

Ale tak zase je placatá a před ní se pohodlně vejdou obě kočky a kupa bordelu (hromada složenek a tak). 

Nicméně – o tom jsem psát nechtěla (více bych se rozepsala o myčce, jenže jsem boj o ni prozatím prohrála, aaále to je -zatím- fuk, páč já už ji mám stejně na háku, když už vím, že dostanu od Jéži nový půvabný fotoaparátek a stane se ze mne velká umělkyně ).

Chtěla jsem především poděkovat neznámému dárci (dárkyni),od něhož jsem obdržela jednak totok:

a pak taky totok (obé jsem mírně zcenzurovala s ohledem na aktéry):

Přiznám se, že jsem i pátrala po odesílateli, neb zvědavec ve mně zvítězil , ale jelikož mi toto čtvernoží (ani jeho pokračování) žíly opravdu netrhá, kašlu na to.

Nicméně – pokud je pravda informace z prvního obrázku, pokud se nejedná pouze o jakousi kachýnku, tak tedy mé srdečné gratulace, a jaká asi krásnější může být než

Hodně štěstí, málo pláče,

a do roka kudrnáče.

No a jinak jsme se Zuzu od božího rána normálně kalily ocel, jako každý jiný všední den, akorát že už mi přede dvěma dny došly kreténky a mně se nechce jít k doktorovi, takže se mi kalilo o něco hůř.

Ale přesto jsem vymyslela básničičku (ještě musím vypotit 7 ks) do mý připravovaný dětský knížečky o povoláních. Zuzka říkala, že je to básnička blbá, ale já jsem si ji vybojovala, a Zuzka už taky neoponuje.

Hele, schválně, jo?

Skláři se tváří, že

nic,

když pijou ze svých

sklenic.

Já umět jak sklář

kdeco,

no tak se tvářím, že

něco.

(Asi) jsem už stará a ufňukaná; kdykoli si tuhle básničku přeříkám, což kvůli rytmu dělávám, vždycky si vzpomenu na ty propuštěný chudáky sklářský  majstry a je mi smutno.

Ale nééé, to né, Kashíí, žádný smutky!

Venku chčije a chčije, zejtra bude zase další hnusnej, blátivej, sychravej podzimní den, prachy žádný, v krku tě bolí, pálí a štípe, tak nač ty smutky?!

Hlavu vzhůru a chutě do překladů, který máš odevzdat zítra ráno v deset a ještě pořád ti dvě stránky chyběj!

Hmmm, čumáčkové, no tak se teda taky (s)mějte moc fajn.

Loučím se s vámi ještě jedním výborem z mého díla

Padá listí žluté, rudé,

kurva, co těm stromům zbude?!