Věci ze šuplíku

Měla to být rodinná sešlost druhýho stupně.

První stupeň jsou svatby a pohřby, a to máme až za tejden. 

Vlastně už ani ne.

Tu svatbu.

(Vdává se nám mládě.)

Jenže jeden brácha nemohl, protože mají mimino, a druhej brácha nemohl, protože měl melouch.

Tak to zůstalo na Mírovi.

A jeho ženě Jáje.

Míra je z naší rodiny nejklidnější, žádný hovado hádavý jako já, o Jáje ani nemluvím, to je bohyně klidu a míru, takže to vypadalo na nekonfliktní prožití víkendu.

A taky že skoro jo.

Akorát pár menších krizí, způsobenejch nedostatkem lihu a dmychadla a neschopností mýho bratra rozdělat oheň.

Já už totiž měla svoje jemně naklepaný a kořeněný masíčko skoro sežraný,

a Mírovy na dva palce tlustý fláky masa se na plotně stále klepaly zimou.

Jmenovanej se chvíli nuceně usmíval, když se Zuzka ptala, jestli vůbec byl někdy u táboráku, ale pak se mu, jak furt fší silou foukal do žhavýho, aby se rozhořelo, udělalo špatně a začal tak trochu kurvovat, že měl kurva vzít líh.

Načež Zuzka konstatovala, že my máme doma dmychadlo, čímž jenom přilila oleje do ohně.

Míra tam nakonec olej nalil, ten, co zbyl z našeho masíčka. Sice v tu ránu nebylo skoro vidět na ohniště, ale turisti, procházející kolem zahrady, se z toho voňavýho kouře mlsně olizovali, a nakonec se to nějak upeklo.

Syti a napojeni jsme pak u kafe pokecali o životě, zdrbali nepřítomnej zbytek rodiny, a do toho všeho nám dělali zvukovou kulisu Gipsy.cz a Střihafka, páč se kousek dál konal tradiční OPEN AIR.

Tedík útočil na Káču, hlídal pozemek, zběsile lítal kolem chajdy a štěkotem vyprovázel všecko živý, co se šustlo za plotem.

Ze stromu nás nasraně pozorovala hrdlička, která je zvyklá chodit na zahradu pít, a ten černej hnusnej pes se žlutou prdelí  se jí vůbec, ale vůbec nelíbil.

Míra chvíli Tedíka pozoroval a nakonec mi poradil, že kdybychom tomu čoklovi na záda našily vránu nebo havrana, mohl by z toho být malej Pegásek.

Budu o tom uvažovat.

(Nebaví mě to věčný venčení, takhle bych ho mohla vypouštět z okna a přivolat na koženou rukavici.)

Pak mě tam nechali s čoklama a odkráčeli do vsi mrknout na koncert.

Cestou se potkali s mým idolem (přes hudbu, a Horáček zase přes texty) a vyblejskli se s ním (blejskala Zuzu).

Já, protože mě davy lidí serou, takže jsem nikam nešla, jsem si zatím pokuřovala u ohně, vyřezávala z balzovýho dřeva (už to skoro mám) a hlídala psy, aby nám je neodneslo nějaký káně, protože co bychom si pak s tím nenadálým klidem a pohodičkou se Zuzkou počaly, žejo.

V noci, když se pivemmírnězmožení vrátili, jsme ještě poseděli u ohně.

Byl krásnej vzdoušek, nebe posetý hvězdama, prostě romanťická letní noc, jako vystřižená z tábornickýho žurnálu.

Odhlasovali jsme si, že na čištění zubů a mytí se vykašleme a zalezli jsme někdy po půlnoci do pelechu.

Brácha Richard nebyl přítomen (a já nechrápu, jak mnozí tvrděj), takže před náma byla nádherná klidná noc.

Čistě povlečený peřiny, okna dokořán, měsíc nakukoval do sluje, z dáli se ozývala Anetina Voda živá, prostě paráda.

Akorát...

akorát jsem na záchodě objevila pavouka, velkýho jako pěst Arnolda Švarcenegra (pššt, Zuzka to neví, dodatečně by se vyšokovala!) a před usnutím jsem se zuřivě drbala po celým těle.

Ale nakonec teda jo.

Byly jsme na jednoapůl lůžku Zuzka, já, a dva psi, ale nějak to šlo.

Jen ráno se nikdo z nás nemohl narovnat, a kulhali i psi.

Skromně jsme, my ženy, posnídaly, jen Míra musel mít zase něco extra.

Říkala jsem mu, ať si k tomu aspoň vezme chleba, ale odbyl mě, že to celej život žere bez chleba, tak to teď nebude měnit, a nabral si čabajkou další kus camembertu de Campagne.

Zjistila jsem, že na místech, který mě v noci svědily (tudíž všude), což jsem přičítala neumytí a pilinám z balzy, mám zarudlý pupeny.

Drbal se i Teddy, tak jsme ho prohlídly a konstatovaly jsme, že ten pes je posetej miliónama štípanců, slitýma v jeden velkej štípanec.

Rozhodla jsem se, když bylo tak krásně, umýt nádobí venku, a přinesla jsem si zevnitř lavór s horkou vodou, že v něm ty hrnky od kafe umeju a pak opláchnu hadicí.

Pak jsem to umytý nádobí a ten lavór nechala ležet na trávě.

Až když přijela Zuzky mamuša, suše podotkla, že jestli je tenhle oranžovej škopek zezdola z kredence, tak v něm myla vnoučatům zadky.

Byl.

Tak jsme v podvečer odjížděli z chajdy, brácha nach Most a my nach Prag, za cinkotu nádobí, jak tchýně fšecko dezinfikovala (Ona je na tohlecto dost háklivá. Divná, že? Mně dětský prdelky nevaděj.)

Chystaly jsme se rychle vykoupat, jelikož nám na několik dní vypínaj vodu, a Zuzka že si trochu dáchne.

Jenže my když se rozhodneme, že budeme trochu odpočívat, tak si někdo tam nahoře (přímo ON?!) řekne, že to zrovna, nasrat! a zadá nám rychle nějakej úkol, aby se nám nezkrátily žíly.

Naše fenečka Káča začala zběsile lítat dokola, že jsme ji po několika hodinách marnýho prohlížení zubů a všeho (třela si čumák) odvezly na veterinu, vystály si tam ďůlek a domů odjely s práškama na alergii.

Něco ji na venkově poštípalo, že prý ty mušky, mochyně nebo bechyně nebojaksemenujoutykurvy.

No, a to je to, co svědilo i mě.

Zuzu si libovala, jak ji to tentokrát pěkně minulo, ale už je taky samej pupen, chachá (tovižejo, tůdle nůdle!).

Takže, suma sumárum, po víkendu jako po vejprasku.

A co vy, čumáčkové, taky?

No nic.

Pěknej den, přeju, a pozor na svině kousavý!