Věci ze šuplíku

Ne, žádný létání (i když odletět se mi už pak taky chtělo), řeč je o látání.

Štupování.

Spravování děr.

Oddávala jsem se v noci na balkóně svým kouřícím orgiím a trošku jsem si řezala do balzovýho špalíčku.

Vždycky, když kouřím na balkóně, sedím v hoblinách a  jemné dřevité drti (kterou pak rozšlapu kde se dá, a kam to nestihnu zatáhnout já, roznesou to zvířata).

Budu muset dávat bacha, aby mi tam nespadlo žhavý, to bych měla patrně problém, v tomhle suchu by to jelo.

Jak si tak pokukuju po okolí,  u koho se ještě v tuhle nekřesťanskou dobu svítí, padl mi únavou zakalenej zrak na síť, která nám chrání kočenky, aby nevypadly.

Mimochodem – ta síť byla první, co jsme si se Zuzu pořídily ihned po koupi bytu, a vyšla nás na pěknejch pár tisíc (tuším asi devět).

A zjistila jsem, že na několika místech jsou prokousaný díry, kterýma by propadla i doga, kdyby chtěla!

Hrůzou jsem úplně zcepeněla a hned po odcepenění letěla zkontrolovat kočky, esik jsou v bezpečí.

Jo, válely se v pracovně, svině nenechavý.

Bohužel jsem nenašla vlasec, kterým Zuzka už pár menších proluk zalátala.

Po usilovným hledání jsem ale v nářadí objevila aspoň drátek, takovej ten na drátování hrnečků a podobně.

Pak jsem se na chvíli zamyslela, esik ty díry mám zacelovat, zda mě náhodou nenapadne přece jen skočit, páč mě občas některý lidi serou tak, že ty chutě někdy mívám.

Tak aby to nebyla zbytečná práce.

Když jsem došla k názoru, že život je i tak nádhernej, a že beze mě by svět nebyl ono, dala jsem se do látání.

Látala jsem, látala a látala, a u toho kurvovala a bohovala, co se do milejch koček vešlo.

Ty se mi začaly plést pod nohy, protože milujou noční světlo na balkóně, který zase milujou noční můry. A taková můra na vidličku, to je žrádlo.

Pak se najednou silueta protějšího domu začala zbarvovat do ruda a než by člověk řekl švec, objevilo se pondělíčko jako malovaný.

Suma sumárum: 

Ponožky míváme děravý, ale náš balkón je zadrátovanej, že by neproklouz´ani brabeček.

Na chvilku jsem odpadla do kanafasu a dnešek si asi pěkně protrpím, ale vím, že to je pro dobrou věc.

Pro ty, co mám ráda. 

A vám, čumajzové, přeju krásný červenomodrý pondělíčko, a abyste vždycky měli po ruce někoho, kdo vám tu prokousanou síť zalátá a pak vám nalije do misky trošku smetany (aby vám ty můry líp klouzaly do krku).