Věci ze šuplíku

Když se mi nechce spát...

Slzičky pro T.

Chtěla jsem psát vesele. Třeba o tom, jak mi dneska pes nanosil do postele kočičí hovna. A jak jsme vyhubily mšice na paprikách. Jenže jsem dostala jednu z nejsmutnějších zpráv: Kamarádce se zabil syn.

Tak mi dovolte, abych dnešní den věnovala jí.

A její rodině.

A jemu.

Upřímnou soustrast, milá T.

Co říct bych měla ženě,
jíž
právě zemřel syn?
Ať necítí se opuštěně?
Marný, marný slova.
Ať najde tmavou skrýš.
Ať schoulí se jak štěně
a brečí do peřin.
A pak zkusí
žít znova.
(Musí.)

Jak utěšit mám paní,
co břímě smutku nese?
Až z dlouhý noci ke svítání
propláče se,
asi bych jí pověděla:

Bůh objímá
svý nejmilejší.

(Kurva, Bože, to se dělá?!)