Věci ze šuplíku

Parkovaly jsme kdysi se Zuzkou u svýho pracoviště, teda pouze jsme zastavily, s tím, že Zuzka odemkne a odjede zaparkovat (shánět místo – Smíchov je na parkování katastrofa).

Když nasedala do auta, blížil se k ní policajt. Zavolala na něj, že už jede, aby jako věděl, že si je vědoma, že nesmí překročit ty tři minuty.

On řekl  Nejedete, ukažte mi doklady.

Tvrdil, že když stojíme ve druhý řadě, stojíme blbě.

A začal krokovat silnici.

Tak jsem se ho ptala co dělá, on řekl, že měří vzdálenost, a na můj dotaz, kde má metr, odpověděl, že ho nepotřebuje, že to umí odhadnout.

A chtěl nám napařit pokutu, že kolem nás není povinnej volnej průjezd.

Tak jsme vzaly metr a milou silnici změřily. Má dvanáct metrů.

No, tak jsem mu tu cifru verbálně omlátila o hlavu, a on najednou otočil, přestal se hádat kvůli silnici, a že prý Zuzka nedodržela ty tři minuty.

Jelikož si do tý huby nevidím a už jsem začala pičovat, zalezla jsem na chvíli do pracoviště, abych napočítala do deseti, než mě zatknou pro útok na veřejnýho tó...činitele.

Zuzka, čarodějka dobrodějka, nelenila, a vyplázla mu pětikilo.

Prostě zaplatila pokutu za něco, co neudělala.

Vynadala jsem jí co se do ní vešlo a jejím jménem jsem poslala na toho policajta stížnost.

Odpověď vyzněla ve smyslu, že sice pochybil a kdesi cosi a blabla, ale pětikilo v prdeli, nechaly jsme to být, už se nám nechtělo se dohadovat (a prohulíme víc, žejo).

Ale každý ráno jsem se tady na toho zmetka zamračila, hihi.

A dneska:

Přijel za náma kamarád a postavil se přesně na stejný místo jako Zuzka tehdy.

Zuzka šla ven, dala si na hlavu kapucu, protože začalo cedit, a mluvila s řidičem.

V tu ránu tady byl ten chcípák, jak na koni, a na Zuzku, stojící zády, promluvil:

"Ehm...pane řidiči..."

Zuzka se otočila, a on, v očích zděšení, vyhrknul:

"Jo to ste vy, pani Z., aha."

A...a...a víte, že tady nenecháváte volnej průjezd, a že tu stojíte špatně?"

Zuzka mu odvětila, že nikoli, že jeho pan ředitel se osobně vyjádřil, že to stání je při šířce silnice v pořádku.

Na chvíli se zadumal a pak prohlásil, že pan ředitel to asi neví přesně.

Zuzka se na něj podívala a zeptala se: " Jo tak von pan ředitel to neví?!!!!"

Patrně mu došlo, že my dvě udavačky a hadačky to nenecháme jen tak a zase napíšeme řediteli, asi nám to viděl na očích, tak najednou sklapnul půlky a řekl památnou větu, která by se měla vytesat do kamene:

Víte co?! Já jsem si řek´, že speciálně tohodle úseku si nebudu všímat. Dělejte si tady co chcete!"

A vztekle odkráčel neznámo kam.

No, tak my si děláme, co chceme.

To je fajn, mít známý policajty, žejo?

Tak pa, čumajzové, a nedejte se.

Život je boj!