Věci ze šuplíku

Zuzce se zdál sen.

Kravina.

Ale ač je nám pěkně ouvej (chřipka), od rána se tomu chechtáme.

Stála u jinonickýho rybníka a pozorovala klidnou hladinu.

Kolem se procházely hloučky lidí.

Najednou se někde objevilo stádo pštrosů a mašírovali do vody.

Plavali divně, tak, že jim koukala jenom hlava.

Jeden pštros zůstal na břehu.

Zuzce se nelíbilo, že nešel taky plavat, tak ho pořád pobízela a pak zoufale chodila kolem, zastavovala se u hloučků lidí a každýmu říkala: "Ten Franta do tý vody nepude!"

Nikdo nereagoval.

Esik Franta do tý vody nakonec šel, to nevíme, ten sen prostě takhle skončil.

Jak říkám, kravina, ale my jsme chvíli ticho a pak některá z nás řekne, že ten Franta do tý vody prostě nepude, a chechtáme se tomu.

Jak málo stačí k radosti, žejo.

No a já zase před spaním koukala na ČT 2, dávali cosi o pohraničí, a těsně než jsem usnula, jsem slyšela, jak nějaká paní povídá: "No, akorát Rákosníků je tu plno. Ale ty sou všude, žejo."

A hned se mi zdál sen, že máme sklad nevímčeho, že nosíme nějaký zboží, nevímjaký, a že nám ten sklad pronajali Vietnamci.

Což mi připomnělo, že se jdu podívat na tržnici, kde pravděpodobně poruším svý zásady nenakupovat u Vietnamců a koupím si tam boty.

Potřebuju nějaký čochty na courání Prahou (pro případ, že by se někam nedalo vjet autem, hihi), a už jsem fakt prolezla, marně, kdejakej kamennej obchod. 

Tak já vyrážím do ulic.

Do boje za lepší zítřky. 

(S)mějte se fajn, čumáčci, jo?