Věci ze šuplíku

Za prvé musím uvést na pravou míru, že jsem minule psala stupačky, protože v Mostě se prostě říká stupačky. A Zuzka mi řekla, že voda nestupá, ale stoupá, a že už třetí rok bydlím v Praze, tak ať laskavě říkám stoupačky, takže si to opravte, komu se chce. Chicht.

Tady máte pár foteček ze včerejší akce, máme ty stoupačky dvoje, čímž pádem máme v bytě na dvou místech vyříznutý dvě nový velký díry a jsme lehčí o 4.600 káčé. Tý částce se nedivím, mimochodem. Dostala jsem totiž za nějakou práci 4.500, a to by v tom byl čert, aby to ze mě obratem ruky (takřka do 24 hodin) někdo nevytáhnul. (A ještě stovku navíc, kurva!) Bývalý majitele bytu jsem včera proklela asi tak 4600x.

A další. Pokud vám to připomíná scénu z díla Jak se kalila ocel, nejste sami. Mně taky.

No, a takhle nějak vypadá stěna za našim záchůdkem. Už tam jsou teda dvířka, ale řada dlaždic okolo je zničená. (Ačkoli – to je to nejmenší, stejně jsou hnusný!)

Pánové makali celej den. Celej den byly taky otevřený dveře od bytu. Já od rána od osmi nosila na ruce čokla, protože se klepal a na každýho z těch osmi chlapů, co chodili naším bytem, řval jako pominutej.

Navíc jsem hlídala kočky, aby mi nezdrhly na chodbu.

Prostě Sodofka a Komora.

Kolem šestý konečně všichni vypadli, a já si chtěla na chvíli dáchnout, jenže sotva jsem se svlíkla ze zaprášenejch hadrů, přišla ještě ženská z družstva, aby mi nesmlouvavým tónem oznámila, že máme co nejdřív vypláznout 13.500, protože nám v prosinci přijdou vyměnit okna. Dvě. Zatím.

Ptala se mě, jakej chceme parapet a jaký žaluzie, a když jsem řekla, že to potřebuju taky jaksi probrat se Zuzkou, která teď zrovna není doma, znechuceně mi řekla, že si ty parapety a žaluzie budeme stejně platit samy! Chtěla jsem po ní kontakt na firmu, co nám to má dělat, protože chci trošku atypickou ventilačku, chci do ní prostě síť kvůli kočkám. Nad tou troufalostí se tahle dáma div nezalkla, a ještě jsem slyšela asi desetkát, že to si ale teda zaplatíme, ať nepočítáme, že nám to bude platit družstvo, a i když jsem jí řekla, že jo, že jasně, chvíli jela, jak byla rozjetá, ve vyhrůžkách dál, a pak si znechuceně odfrkla nad mojí troufalostí.

A doporučila nám bílý žaluzie, protože je všichni maj´ (který si zaplatíme taky samy).

Odkráčela středem a bylo na ní vidět, že to, že žijeme, nám dá ještě pořádně sežrat.

Myslím si, že někteří Úředníci jsou prostě nevychovaný hovada.

Jsem taky nevychovaný hovado, ale někdy jen zírám a tiše polykám.

A teď ve zkratce ke dnům předchozím.

V sobotu jsme byli, Zuzka, Tedík a já, na návštěvě u naší kamarádky a jejích pséků.

Má novej přírůsteček, jmenuje se Amazonka, je ušatá a úžasná, a je to pravá Rusanda.

(Chtěla jsem vložit společné foto Tedíka a Amazonky, ale nemám ho tady, tak později.)

Náš Teddy se do ní zamiloval, měli oči jen pro sebe, ale jen do chvíle než zjistil, že někdo je ještě otravnější a vytrvalejší než on sám. Pak už se jen schovával za mýma nohama nebo v Zuzčině náručí a byl tak vorvanej, že když mu teta Míša chtěla, jako obvykle, udělat manikúru a pedikúru, spustil takovej řev, že jsme domů jeli neostříhaný.

Což souvisí s mým dekoltem, protože když se chystáme jet, a já v autě vydám povel místo! , čokl jedním velkým skokem mine psí tašku a přistane v mým dekoltu, odkud má lepší přehled o dění venku. Pokaždý se mu podaří vmanipulovat jednu tu hubenou hnátu, případně obě, mně do výstřihu, tam se zapře o podprsenku, a štěká na všechno, co se kolem nás mihle. Takže štěká imrvére, a jelikož sebou při každým štěknutí škubne, mám ten dekolt prostě poškrábanej jako po nějaký vášnivý noci.

O tom, že mi věčně cpe tu malou žlutou prdel přímo na rty, a že mi svým pahýlkem ocasu (jo, chovatelé mu ho usekli) párkrát zašpuntoval nos, se ani nebudu rozepisovat.

Míša se mě ptala, esik si ty kraviny o psovi vymejšlím pro pobavení, nebo je to pravda. Míšo, už věříš, že nelhu, že?

Cestou z návštěvy jsme se se Zuzkou rozhodly mrknout se zase jednou na Václavák, a konečně tomu čoklovi ukázat zblízka toho koně.

Nevím, jestli uvidíte i koně, mně blbne PC a moc ho nevidím, ale povšimněte si, prosím, tý slzy dojetí v psím oku – konečně, konečně se pražský krysařík ocitnul v centru Prahy.

No a pak mě na tom václavským Václaváku zaujalo KFC a jeho twister, to jsem vám teda vyfotit nestihla, protože jsem to bleskurychle zblajzla, ale vyfotila jsem vám něco jinýho.

Takovou malou Mekku všech grafomanů.

Tedy vaši, moji, a taky mý milý ilustrátorky, aby měla nějaký to povzbuzeníčko a koukala už mi namalovat tu švadlenku.

Tady to máte, ten dům našich rozkoší. A hezkej den, čumáčci, jo?