Věci ze šuplíku

Bylo domluveno, že až ten náš spratek zase nastoupí do školy, Zuzka udělá svíčkovou pro ni a pro jejího přítele Karla. Jako na oslavu Vzpamatování se.

Pokud si řeknete, že jako co, že abychom se neposraly z jedný svíčkový, že tu dneska uvaří s prstem v nose kdekdo, tak to se teda pletete.

Jednak Zuzky brácha je vyhlášenej pražskej kuchař, a ona dobře vaří po něm, a pak:

Upřímně přiznávám, že Karla jsme se Zuzkou svorně nenáviděly, a že teda dělat svíčkovou pro někoho, koho jste nenáviděli, zas tak obvyklý není, to snad musíte uznat.

A nechtěla jsem ani to, aby mi ho dcera někdy představila.

Jenže okolnosti se semlely tak, že jsme si jednoho dne všichni všechno pěkně vyříkali, a od tý doby je to prostě Kája (chicht).

Ale jako vykáme si (což je podstatná informace pro následující trapas).

Takže dneska byla ta svíčková, a pak jsme seděli a kecali.

A stal se mi trapas.

Náš blbej pes po Karlovi pořád lezl, hele, jo?

Ale pořád.

A už mu nestačilo to lezení, Karel se mu asi líbí, tak začal ...mno...jestli rozumíte...jak bych to...prostě vyjel po Karlovi a začal dělat takový ty kopulační pohyby (ve třech měsících, dobytek jeden).

Já si toho nejdřív nevšimla, až Karel povídá: Teda, tady je byt plnej ženskejch, a on si ten pes vybere zrovna mě!

No, a já jak jsem chtěla Tedíka napomenout, zařvala jsem: No teda...Karle! Necháš toho?!

(výjimečně jsem musela udělat vyzubený smajlíky)

A ještě teď se tomu faux pas směju, chicht.

No a jinak jsem nemocná.

Začalo to už ve čtvrtek.

Migréna jako kráva.

Pak se ta bolest stáhla do zadní části hlavy.

Při sebemenším pohybu jsem měla takovej tlak za očima, že jsem čekala, kdy mi vystřelej z důlků, fakt.

A nepřešlo to ani po Algifenu.

A nepřešlo to ani druhej den.

Naopak.

Začala jsem vážně uvažovat o nádoru (ostatně, to já pokaždý).

Říkám Zuzce, že to bude nejspíš za tu moji nedobrotu a pomstychtivost, že to mě asi Pán Bůh trestá tyvolezuzi.

Ale Zuzka prohlásila, že to není žádná pravda, že jsem hodná, a že pánbů ví, že to myslím dobře, že chci jenom spravedlnost, nic víc, a že to ze mě musí ven!

A že to jako katolík musí vědět nejlíp.

A no tak teda jo (chicht).

Pak se z toho vyklubal šílenej zánět dutin.

Ráno totiž namočím vlasy, nageluju, rozcuchám, a letím s mokrou hlavou, no a přesně takto jsem vylétla i ve čtvrtek, do toho šílenýho větru.

Takže chodím už několik dní s hlavou ovázanou všema možnejma šátkama, navrch mám ten arabskej, uvázanej v ruským stylu, takže jsem fakt jako Usáma šmrncnutej vypravěčkou z Mrazíka.

Pohled pro bohy.

(Dneska jsem Karlovi říkala, ať se nebojí, že holka nebude po mně. Chicht.)

Spát jsem mohla pouze v určitý pozici, a proces ulehání , vstávání, nebo hledání polohy byl asi na hodinu.

Dneska jsem se po odchodu mladejch ukládala k odpolednímu klidu, a když jsem byla skoro ulehlá, přiběhl ten zkurvenej roztomilej pes, a kousnul mě do prstu tak, že jsem z toho pomalýho lehu vystřelila jako šipka, zapomněla na bolest, bleskurychle jsem vytáhla zpod polštáře jelenicovou rukavici, a psovi jsem švihla přes prdel. Málem jsem u toho chcípla, ale pes už mě pak nekous´.

A vo to gou.

Už to naštěstí trošku povolilo, Zuzka mi dělá čaje (jo, mimochodem, po mých nedávných akcích jsem svůj oblíbenej čaj YELLOW LABEL TEA přejmenovala na HELLOW LABIL TEA).

Dneska jí říkám, jak už mi je o hodně líp, a pak jsem zamyšleně dodala:

"Ty, Zuzi, já jsem tak ráda, že jsme spolu. Málem jsem to tenkrát pěkně posrala, že? Umíš si představit, že bych teď třeba, s touhle šílenou bolestí, byla někde na vsi u Brna, a že bych se přibelhala za jeho rodičema, že mě hrozně bolí hlava, co by mi na to asi řekli.

"Řekli by ti: Mazej, bábo, do chlíva, podojit kozy!", odpověděla mi.

A má recht.

muhehe

Tak jsem ráda, že už jsem zase zpátky tam, kam patřím.

A už nebudu pomstychtivá, fakt, přešlo mě to poté, co jsem shora uvedený blogový kamarádce hledala svoji rýmovačku – básničku a pochopila jsem některý souvislosti, kterejch jsem si dřív nevšimla.

No, takže asi tolik k mýmu dni.

Ještě bych chtěla napsat, že náš pes kaká písmena.

Jo, normálně.

Napadlo nás, že je to zakletej princ, a že nám chce něco vzkázat.

Ale o tom příště v psím deníku.

Tak se hezky vyspěte, čumáčci, jo?

Brou...