Věci ze šuplíku

Hned v Říčanech u Prahy
bylo třeba odvahy
vzít to trochu do strany
a minouti Jevany.
(Neměly jsme sílu
hledat Gotí vilu.).

Poté semtam ňáká víska
(a čurání do ovíska).

A když přišly Zásmuky,
vzala jsem to do ruky
neb u Hory zvané Kutná
cigareta byla nutná.

Zuzka prej že nestaví
(Stavěla až v Čáslavi.).

A jak jinak – Pardubice
(anýz a med ze sklenice),
ty jsme měly trochu zleva.
Nevezu vám perník, neva?

Po příjezdu do Chrudimi
přišel déšť a trocha zimy.
V Slatiňanech poblíž Chrastu
zapadly jsme do marastu.

Navštívíš-li Skuteč,
neváhej a uteč,
neboť to je skoro jisto-
v dešti je to chmurné místo.

Potom Rybná (jo, ta Česká),
vylidněná a moc hezká.

Kvůli nám se Nové Hrady
vyšňořily do parády,
dokonce i daňci
chystali se k tanci.

No a kdesi v Zderaze
už jsme byly v obraze,
že se konec pouti blíží.
Dojely jsme bez potíží.

Pookřály moje plíce
na samotě Martinice.

S knedlíkem jsme zblajzly ptáčky,
pily pivo, vedly táčky,
pocouraly po údolí
(ještě teď mě všechno bolí).

Pozdě v noci, hradbou stromů,
navracely jsme se domů.

(Kočky byly rády,
že jsme zase tady.
Vyvěšuju vlajku,
že je i pes v cajku!)