Chicht.
Tyvago.
Já ten perex na poslední chvíli změnila.
Mělo tam být, že co?
No jasně, že sklízí bouři, žejo, ale todlecto mi přijde výstižnější.
Takže se mu to, tomu dotyčnýmu, vrací, žejo.
No, a o tom to dneska je.
Celej dnešek jsem věnovala tomu, že jsem se snažila přimět jednu známou, aby očistila mý jméno, který mi pokálela.
Měla jsem ho dost dobrý, to jméno.
A zase budu mít.
Nevyjádřila se.
Zalezla za hromadu těl našich někdejších společných přátel, a z nich si postavila hradbu.
Naši společní přátelé?
Mají pocit, že ona je ten chudák.
Já totiž víc řvu.
A jsem vulgární.
Vím, to se nemá (chicht).
Ale když mě někdo sere, tak mě prostě sere, neumím říct, že jsem konsternována.
Teda umím.
Nakonec – tlumočím, slovní zásobu mám dobrou, když chci.
Ale nechci.
Chci prostě kurvu nazvat kurvou.
(Myslím duševno.)
No, takže jsem dneska přišla o dalších pár přátel.
Protože i kdyby oni necítili, že o sebe přicházíme, já jsem to pocítila.
Už je nechci.
A nadělala jsem si ještě navíc pár nepřátel.
Totiž – několika nezúčastněným, kteří se snažili to zbagatelizovat, jsem sdělila: Víš o tom hovno, tak mlč.
(smajlík kroutící se odporem, ale tak nějak osvobozený, usměvavý)
No, a ta kurva pořád nic.
Mlčoch.
Smůla.
Já očekávám veřejnou omluvu.
A budu ji mít.
Vím to.
Jen mě mrzí, že ztrácí čas velkým váháním, ačkoli si je vědoma, co provedla.
Tahá do toho lidi kolem.
A oni to pak vyčítají mně.
Mně!
Protože nevědí.
Protože soustíčka pravdy, který jim předložila, jsou moc malý.
A všichni už jsou z toho unavený.
Tak je to.
A to teda ne.
Takže to bude přes spáleniště.
A krvavý řeky.
Už se to táhne pátej měsíc, měla by už pochopit, že prostě jinak to nepude, i kdyby taťku věšeli.
Jo, když jsem u toho taťky, můj makal na uranu.
A nějaká svině ho nemohla rozhodit.
A mě taky ne.
Jsem po něm.
Blbý, co?
Protože to nejde vzdát, i kdybych chtěla.
Dopadne to asi strašlivě.
Virtuální realita přeroste do tý reálný reality.
Potřesou si rukama.
Decentně se pokloní.
Vyměněj si místo.
A pak už se děj vůle boží.
Přes to všechno se dneska cítím dobře.
Osvobozená.
Je mi fajn, jak mi dlouho nebylo.
P.S.
Že jsem mstivej hajzl?
Vážení přátelé, ano.
Tak hezkej den, čumáčci, jo?
(úsměv jako z osvoboditelskýho filmu)