Věci ze šuplíku

Tak teď jsem dostala asi šestou soukromou reakci typu Nedělej jí radost, buď nad věcí.

Chci připodotknout, že jsem v naprostý pohodě, nikomu nechci dělat ani radost, ani neradost. Teda radost ano, ale na to mám svý lidi.

Mám novýho psa, mám novej note-bůček, píšu novou knížku a do toho nový básničky, mám Zuzku, která by pro mě dýchala (a já pro ni, už to zase vím), mám dceru, na kterou už zase můžu být pyšná, jsem (doufám) zdravá, takže nemám vážně důvod být nasraná.

A fakt nejsem.

Jen prostě nesnáším provokace.

Odešla jsem z chatu, vyklidila jsem pole, takříkajíc jsem se stáhla z veřejnýho života, opustila jsem lidi, který mám ráda, a proč to všechno?

Aby to pokračovalo?

Aby nedala pokoj?

No tak dobře, já nejsem proti.

Cirkusačko z Pupíkova, jdeme teda do toho, nebo ještě využiješ poslední možnost, a přestaneš do mě vandrovat?