Věci ze šuplíku

Užívám si teď několik dní klidu.

Nepřekládám.

Jen nohu přes nohu, když už.

Netlumočím.

Jen močím, když už.

Není divu.

Piju, piju a piju.

Kdo ne, v tom vedru, že.

Objevila jsem nový osvěžující pití.

Teda Zuzka.

Přinesla jablkovej džus s mátou.

Ochutnala jsem to nevychlazený, a byl to hnus, Velebnosti.

Jako plátek jablka ochucenej zubní pastou Fluora.

Nebo jinou.

Jenže když se k tomu přidá led a udělá se to napůl

s neperlivou vodou, je to bezva.

Tak to byla celá má dnešní náplň práce.

Jo, přece jen jsem překládala.

Ale jen maličkost.

Pro jednoho mrtvýho.

Chudáka.

Na pamětní desku.

A pracuju na svý nový knize.

Myslím, že by mohla být dobrá.

Když to někde nezkurvím, že.

Chtěla jsem hrát slovní fotbal. Chvíli.

Trošku je podrtit, protože mě odšoupli z prvního

na 28. místo.

Protože málo hraju.

(A mezitím jsem párkrát prohrála.)

Sakra.

Jenže mi celej den nešel net.

Ne, nezuřila jsem.

Bejvávalo.

Začínám být nějaká apatická.

Stáří?

A kurva, to to pěkně začíná.

Jo, vlastně co je novýho:

Dělala jsem první korekturu svý (naší) brzobudoucí knížky.

Jenže jsem si to neužila.

(Soukromý důvody.)

Ale radost mám, to jo.

Akorát už si hezký chvilky nebudu plánovat nebo představovat.

Stejně vždycky dopadnou nakonec jinak.

(Jako bych to mockrát nezažila.)

No nic, jak vidíte, žádnej extra den to nebyl.

Jen tou mojí novou knihou, myslím tu další, na který pracuju, tou extra vlastně byl.

Jenže tentokrát o ní neprozradím ani slovo předem.

A nebo jo, ale někdy.

Někdy Indy.

Teď využiju chvíle, že náš malej domácí tyránek – gremlinek spí.

A jdu dát rychlou sprchu.

A pak si lehnu na Há.

(Nebo na Bé.)

Jinak se nedá spát.

Přeju všem, kdo ještě nespěj, pěknou dobrou noc.

I těm co už spěj.

A třeba se jim zdá krásnej sen.

Třeba se jim zdá poprvé v nevlastní posteli.

A tudíž se jim splní.

Závidím.

Ale i přeju.

Tak dobrou noc.

A jdu si dát ještě sklenku toho pití.

Na vaše zdraví!