Věci ze šuplíku

Byla to dcera mýho manžela z prvního manželství.

Nevycházely jsme spolu zpočátku, jak už to bývá, moc dobře, ale časem se naše vztahy dost urovnaly.

V posledních dnech jsem přemýšlela, že se jí zase ozvu, už jsem to dlouho neudělala.

Bála jsem se.

Často a hodně pila a pak byla jako neřízená střela.

Nezvladatelná.

Nikdy mi neřekla, jestli má ráda alkohol, nebo zapíjí rakovinu, která jí rozežírá břicho.

Asi obojí.

A jelikož mám co dělat s ukočírováním sama sebe, nenašla jsem dost sil pro ni.

Zavolat jí a říct: Přijeď.

Říkala jsem si:

Zítra.

Zítra.

Zítra.

A teď jsem se dozvěděla, že umřela den po mých narozeninách.

Dostalo ji to.

Péťo, na Tvýho tátu myslím pořád.

Tak teď budu i na Tebe.

Pozdravuj ho.

A mějte se tam dobře.

A obejmi ho za mě, jo?