Věci ze šuplíku

Právě jsem totiž uspala těch 380 gramů budoucího psa a musím toho využít a taky se prospat.

Dneska mi není moc dobře.

Tíseň.

Strach.

Všimla jsem si totiž, že pejsáček nějak hodně čurá. Bojím se, aby nebyl nastydlej (přestože ho držím v teple jak to jen jde). Přečetla jsem si, že nejčastější příčina úmrtí u těchhle pejsků je nachlazení. Je malinkej a u země je chladno, ale občas ho (doma, ven nesmí, ještě není očkovanej) na zem pustit musím.

Tak snad mám, s přibývající černí na obloze, jen černý myšlenky (a to jsem si ráno ty dva kreténky fakt vzala), snad to nic nebude.

Ale každopádně – je mi smutno.

A mám hlad.

Hroznej.

A tak vůbec.

Jo, a ta básnička teda zítra.

Vlastně dneska.

O lásce.

Ke zvířatům.

A co jste si mysleli?

(Vy zvířata!)

Dneska jsem četla několik blogů, a musím konstatovat, že bych se měla jít zahrabat.

A nebo jít do sebe.

Volím tu druhou možnost.

Ale nejdřív se na to vyspím.

Tak dobrou noc všem, kdo mě mají rádi.

A všem lidem dobrý vůle.

A promiňte mi ty kecy.

O hovně.

Bude to tím, že už skoro spím.

Skoro spím.

Spím.

Spím.

Pššššššt.