Věci ze šuplíku

Sluníčko svítí, nehřeje,

zbůhdarma čeká černá vdova.

Ten mladík ještě dítě je,

krásný, ach, líčka sametová.

Zamete střepy svého smutku,

vydá se hledat vlastní slova,

oděna pouze do zármutku.

Trpká, ach, vůně šeříková.

Vzduch zelený je po jehličí,

hranice zapálena již a plane.

Rty semknuty a duše křičí:

Chci s vámi lítat, krásný pane!

Pláče, ach, tak zoufale a tiše,

a nikomu nic nevyčítá.

Kde bývalo kdys trochu klišé,

rozprostřela se

realita....