Věci ze šuplíku

Mám na Vachelandu virtuální krávu. Už snad rok. Nebo dýl. Už jsem ve třetím kole. Mám za úkol vypěstovat telátka, získávat mléko, vyrábět sýr a prodávat ho. To mi je celkem jasný. Jenže já furt pěstuju, a nikde ani kapka mlíčka. Kráva prostě nedojí, telata už jsou pomalu a jistě přerostlý (1300 kg), žerou,kaděj, a nic.

Až dneska mi moje kamarádka AA, s bohatou praxí a patřičně v této oblasti vzdělaná, poradila.

Že prej mám limuzínku, což je masný plemeno, a to se nedojí.

No, tak vida. A já to krmím, krmím a čekám, dojící aparatůru již nakoupenu.

Prej to mám zato, že si vybírám exoty a pohrdám našima černostrakatejma.

Do toho mi sdělila jiná moje kamarádka, JJ: Holky já jsem taky pěkná kráva a dobře přibírám

(Některý lidi prostě neberou nic vážně! )

Nakonec jsem se naštvala, a prodala jsem všech osum telat, protože to byly taky limuzínky, a nebudu to zbytečně krmit. Jenže moje kráva už je mezitím zase těhotná, a pan inseminátor byl též z rodu Limousine.

To je pro mě typický. Kam šlápnu, všude to pohnojím.

Ale nic, něco s tím udělám. Jen jsem požádala AA, aby mi vystavila certifikát o absolvování náročnýho školení o chovu skotu. Řekla mi, že ráda, ale až vypěstuju správný krávy, podojím je a vyrobím sýr, kterej jí pošlu na ochutnávku. Vyděračka. Sýra se jí zachtělo!

Tak nevím, esik nebude rychlejší udělat si nějakou hnojárnu.

Chtěla jsem filozofii, koketovala jsem s tou myšlenkou, ale uznávám, že na starý kolena uplatním spíš vědomosti o skotu.

Což mě plynule přivedlo na ještě jeden zásadní poznatek:

Ta kráva dneska nedělala žádný vanvůmenšou.

Asi neměla po ruce svýho vola býčka.