Věci ze šuplíku

...ale protože se s tímhle textem hodně ztotožňuju, vyjadřuje i mý pocity, dám ho sem. Je z knihy Veronika se rozhodla zemřít (Paulo Coelho), a je to takhle:

Nasrudín ohlásil začátek přednášky na dvě hodiny odpoledne a zájem byl obrovský: prodalo se všech tisíc vstupenek a víc než šest set lidí zůstalo venku a sledovalo přednášku na uzavřeném televizním okruhu.

Přesně ve dvě hodiny přišel Nasrudínův asistent a oznámil, že pro nepředvídané okolnosti začne přednáška později. Někteří lidé rozmrzele vstali, vyžádali si vrácení vstupného a odešli. I tak zůstalo v sále a venku ještě hodně lidí.

Ani do čtyř odpoledne se súfijský mistr nedostavil a lidé začali pomalu odcházet a brát si peníze zpět: v tu dobu ostatně končila pracovní doba a byl čas vrátit se domů. V šest hodin už z tisíce sedmi set původních posluchačů zbylo méně než sto.

A tehdy vstoupil dovnitř Nasrudín. Na první pohled byl úplně opilý a hned začal flirtovat s nějakou krasavicí v první řadě.

Sotva pominul moment překvapení, lidé se začali rozčilovat: jak je možné, že po čtyřhodinovém zpoždění se ten člověk chová takhle? Ozvaly se projevy nesouhlasu, ale súfijský mistr si toho vůbec nevšímal: dál vykřikoval, jak je ta slečna sexy, a pozval ji, aby s ním jela do Francie. Sprostě vynadal těm, kteří protestovali, a pak se pokusil vstát, ale svalil se na zem. Rozhořčení lidé se rozhodli jít pryč a celou tu žalostnou podívanou prohlásili za šarlatánství, které by se mělo pranýřovat v tisku.

V sále zůstalo devět osob. Jakmile odešla poslední skupina pobouřených občanů, Nasrudín vstal; byl naprosto střízlivý, oči se mu leskly a celá jeho osobnost vyzařovala vážnost a moudrost.

"Vám, kteří jste tu zůstali, jsou určena má slova," řekl. "Uspěli jste ve dvou nejtěžších zkouškách na duchovní cestě: v trpělivosti čekat na pravou chvíli a v odvaze nebýt zklamáni tím, co přijde. Vás budu učit."

Nevím, jestli je to náhoda, že se mi uvedenej text dostal do ruky zrovna v tomhle špatným období. Každopádně jsem moc ráda, že se tak stalo.

Cítím se jako Nasrudín. Ne ten moudrý, to bych si nedovolila, ale ten předtím. Ten, co sprostě vynadal lidem, a co se opilý válel a nemohl se zvednout. A cítím velkou potřebu poděkovat všem těm lidem, kteří nepožádali o vrácení peněz, a kteří zhnuseně neodešli.

Děkuju vám několika, kteří jste zůstali v sále.

Mám vás ráda a vážím si vás.